Written by: Hana

Rozhovor mezi zápalkou a svíčkou

Přišel den, kdy zápalka řekla svíčce „Mým posláním je, zapálit tě.“

„Ó ne“, zalekla se svíčka, „jenom to ne. Když hořím, pak jsou mé dny sečteny. Nikdo již nebude obdivovat mou krásu.“

Zápalka se zeptala: „Ale opravdu chceš, aby byl tvůj život dlouhý a chladný bez toho, abys ho opravdu prožila?“

„Ale když hořím, pociťuji bolest a spaluji své síly“, zašeptala svíčka nejistě a plná strachu.

„To je pravda“, odvětila zápalka. „Ale to je přeci tajemství našeho povolání: Jsme povoláni, být světlem. Nezapálím-li tě, zmeškám smysl svého života. Jsem tady proto, abych rozdmýchala oheň. Ty jsi svíčka. Máš svítit ostatním a dávat teplo. Vše, co v bolesti a utrpení a síle obětuješ, je přeměněno ve světlo.

Nejde se ztratit, pokud se strávíš. Ostatní ponesou tvé světlo dál. Jen pokud odmítneš, pak umíráš.“

Špička svíčky, její knot, řekla plna očekávání: „Prosím tě, zapal mě!“

Zavádět koncept Smyslové aktivizace do praxe geriatrického zařízení je náročný a dlouhý proces. Je cestou zapalování svící, srdcí zaměstnanců, kteří nesou světlo k těm, kteří na blízkost a lásku čekají, ke stárnoucím a demencí nemocným lidem.

I přes náročnou a dlouhou cestu zavádění konceptu je výsledkem smysluplná péče a aktivizace, která svou myšlenkou lásky, respektu a úcty spojí všechny ty, kteří jsou do péče o stárnoucí zapojeni.