Maminka ztratila paměť
Moje maminka ztratila krátkodobou paměť. Letos jí bude 86 let. Po její osmdesátce jsem začala pozorovat, že ne všechno, co dělá, je stejné jako bývalo. Najednou se přestala o sebe starat, chodila otevírat dveře rozcuchaná, na halence stopy od jídla, říkala, co si uvařila, ač na sporáku ani stopa po přípravě jídla, na stole v kuchyni tři čtvrtky čerstvého chleba, netknuté léky v misce. To je to stáří, říkala na každou mou výtku a snahu vrátit její život do původních rituálů. A nikdo mi tehdy neřekl, co se s ní a v ní děje a hlavně jak si to mám vysvětlit a jak svou péči o ni přizpůsobit novým podmínkám. Byla jsem plna studu, že moje matka, která žila plnohodnotný život, přečetla stovky knih, oblékala a líčila se s vkusem, přede mnou stojí jako neschopné dítě, které lží a podvody zakrývá i drobné prohřešky. A to jsem chtěla zlomit plna důvěry ve svou odhodlanost. Důslednost jsem zaměnila za bezohlednost, než jsem pochopila, že tohle ani jedna nedáme.
Kdyby se mi tehdy dostala do ruky knížka Musíme si pomáhat od Hany Vojtové, leccos by mi bylo jasnější. Při čtení Hančiných postřehů ze života seniorů postižených demencí a ztrátou krátkodobé paměti se v mnoha ohledech poznávám. Jak blízká je mi moje neschopnost pochopit, že už to jiné nebude. Ale ani to, že tím všechno nekončí. A že je mnoho způsobů, jak pečovat o demencí postiženého člověka dál s láskou a bez výbuchů emocí. Je to knížka plná skutečného života.
Nikdo se nemusí bát termínů, jimž skoro nikdo nerozumí, ba naopak: vše je napsáno pro nás laiky, kteří chtějí, ale neví jak pomáhat. A kdyby slova nestačila, pak se držte kreseb. Lucie Jašková se nechala vést scénářem Hanky a formou komiksu nám přibližuje skutečné životní situace, nám pečujícím o seniory tak blízké. Nechat seniora do poslední chvíle dělat za sebe rozhodnutí, i kdyby to byl jen výběr šátku k oblečení. Když vzpomínat, tak nechat vzpomínat rodiče, nevymlouvat jim nedokonalý popis události, i když víme, že to bylo jinak. Mít trpělivost, když přizveme otce k práci na zahradě. Všechno je praktické, popisované situace vidíte zcela v jasných obrysech.
V knížce je život, zkušenosti z aktivování pomocí smyslů, praktické rady a postupy ověřené praxí. Je vhodná pro ty z nás, o nichž se hovoří jako o sendvičové generaci. A upřímně: koupím po jednom výtisku mým dětem. Kdo je připraven, nebývá zaskočen 😊.
Hezké a užitečné počtení všem přeje Alena Pancerová
Knihu „Musíme si pomáhat aneb Domácí péče o seniora s demencí“ si můžete objednat na našem e-shopu
